Tomáš Pengl, DiS.

• VOŠ Turnov, Restaurování kovů
• Povolení Ministerstva kultury, Specializace (kód) 3f v rozsahu: Restaurování uměleckořemeslných  děl - mechanických  střelných  zbraní a palných  zbraní

 

Když jsem kdysi na základní škole dostal, stejně jako ostatní žáci, obvyklou otázku : „Čím by jsi chtěl být Tomáši?“ moje odpověď zněla bez rozmýšlení: „Restaurátorem“. Toto povolání totiž v mých chlapeckých představách dokonale skloubilo tehdejší zájem o historii, s výtvarným talentem a manuální zručností.

Životní cesty se však bohužel vzápětí ubíraly jiným směrem. Až po dlouhých 18ti letech, uvězněn v šedé jednotvárnosti každodenního života, v zaměstnání, které nedávalo žádnou perspektivu dalšího osobního rozvoje, jsem se rozpomenul na svůj dávný sen a přání, sát se restaurátorem. Podařilo se mi s úspěchem absolvovat studia na restaurátorské škole a o něco později získat licenci Ministerstva kultury (specializace restaurování historických zbraní), která je jedním z nejvyšších uznání kvalifikace v oboru.

Obor restaurování uměleckých a umělecko-řemeslných děl má odedávna jakousi auru nadpřirozena. Nádherná, dávno zapomenutá díla (u některých z nich  nejednou vyvstávají pochybnosti, zda vůbec něco tak krásného, promyšleného a řemeslně dokonale zvládnutého mohl stvořit člověk) pod rukama novodobých následovníků starých mistrů znovu ožívají.

K podobným  legendám, popisujícím jakousi nadpřirozenost, výjimečnost a mimořádnost některých povolávání jsem byl dlouhou dobu sám poněkud skeptický. Nyní, když  mi bylo osudem umožněno nahlédnout „pod pokličku“ tajemného oboru restaurování, mohu odpřísáhnout, že nejde o legendy a lidové báchorky. Je to čistá pravda! Po letech studia a zdokonalování se v uměleckořemeslných technikách člověk nabyde určitou jistotu v tom, co dělá. Na začátku každého nového úkolu jsem však znovu plný pochybností: „Jsem to já, kdo může právě toto vzácné dílo předků pozvednout, jako bájného Fénixe z popela?“ Pokora a obavy jsou namístě, strach však nesmí člověka ochromit. Ano, je to magie, alchymie, čistá lidská radost z tvorby, když vám  zapomenuté a zaprášené dílo dávno mrtvých mistrů svého řemesla znovu ožívá před očima. O tomhle se lidem zaměstnaným např. “přesunem  datových souborů“ může snad jenom zdát.

Občas se u práce přistihnu, že zdárně dokončuji něco, o čem jsem si myslel, že toho vůbec nejsem schopen. Jako by mi někdo přes rameno nahlížel a vedl moji ruku tak, aby dílo (jeho dílo?) bylo dále zachováno…